ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Štorch Eduard (*10.04.1878 - †25.06.1956)

   
­­­­

Eduard Štorch, významný ostroměřský rodák, se narodil jako druhý syn Anně a Vojtěchu Štorchovým. Otec pracoval jako správce vodárny. Přestože si Ostroměře příliš neužil, protože se rodina často stěhovala, velmi rád vzpomínal na romantiku říčky Javorky, kde jako malý chlapec chytával raky. V pozdějším věku se mu stala Ostroměř a její okolí inspirací a pramenem pro jeho spisovatelskou a badatelskou činnost. V Hradci Králové absolvoval reálku a učitelský ústav. Své učitelské povolání vykonával na řadě kol ve východních a severních Čechách (v Třebechovicích, Malově Lhotě, Dolní Dobré Vodě u Hořic, Hostomicích u Duchcova a v Mostě), od roku 1903 a do své penze v roce 1938 v Praze. Od svého mládí byl Štorch veřejně velmi činný a měl všestranné zájmy. K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie, činnost pedagogická, spisovatelská a novinářská. Od začátku své učitelské dráhy zároveň rozvíjel osvětovou činnost. Napsal velké množství článků politických, naučných a odborně pedagogických, bezpočet krátkých zpráv kulturních a sportovních (lyžařských). Právě pro své politické články musel opustit některé školy, kde vyučoval. Při působení na Mostecku napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T.G.Masaryk v Naší době. Na pedagogickém poli usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy do hor. Organizoval a vedl také četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Skutečnou školu v přírodě prakticky vyzkoušel v letech 1926-1930 ve své proslulé Dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově. Štorch jako vynikající pedagog bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen data a strohá fakta, ale poznávali celkový život té doby. Ve 30. letech 20. století napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, jež byla na svou dobu velmi pokrokovou. Velký zájem o archeologii se u Štorcha projevil již v mládí, kdy se jako mladý učitel účastnil řady archeologických výzkumů. Archeologii studoval u prof. Lubora Niederla. Na základě své výzkumné a sběratelské archeologické činnosti v Praze a okolí napsal dvě odborná díla Praha v pravěku (1916) a Praha v době předhistorické (1921) a jeho byt v Libni mu byl malým muzeem. Jelikož studoval i jiné vědní obory (biologii, etnografii...), napsal další naučná díla - Vývoj tvorstva a vznik člověka (1912), První lidé v Čechách, Počátky života zemského, Původ náboženství aj. Avšak největší slávu a "nesmrtelnost" mu přinesla činnost beletristická. Poutavou a zábavnou formou v podobě románu či historické povídky zpracoval nejstarší období našich dějin. První knížkou pro mládež byla v roce 1907 Člověk diluviální, vypovídající o životě pravěkého člověka. Nejznámějším Štorchovým dílem jsou Lovci mamutů, vyprávějící o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu, s obrázky malíře Zdeňka Buriana. Dále napsal: Praha v době kamenné, Osada havranů, U veliké řeky (z doby kamenné), Minehava (o životě neolitických pastýřů a zemědělců), V eru dávných věků, Bronzový poklad, Statečné mládí, Zlomený meč (o králi Marobudovi), Volání rodu (z doby bronzové), Junáckou stezkou (z doby železné), Hrdina Nik (období avarské), Zastavený příval (odražení franckého nájezdu do Čech r.805), O Děvín a Velehrad (z doby Velkomoravské říše) a Meč proti meči s dějem z počátku českého přemyslovského státu. Řada jeho knih získala ohlas i ve světě. Byly přeloženy do mnoha cizích jazyků a některé i zfilmovány. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Štorch Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v r.1977 předány do Literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu. Eduard Štorch zemřel 25. června 1956 v Praze. Jeho hrob se nachází v obci Lobeč (okres Mělník).

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Silvie Janíková, 17.06.2005

­­­­

Diskuse k životopisu
Eduard Štorch







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)